O tom, jak jsem se dostala ke spolupráci s instruktorem zdravého dýchání Rosťou Václavkem a jeho ženou Péťou jsem psala minule. Ilustrovala jsem jim jejich super praktickou a čtivou knihu Změň svůj dech a začnou se dít věci. Než jsme se ale pustili do tvorby ilustrací, bylo potřeba si ujasnit, jak bude vypadat maskot rošťák Bréťa, který měl knihou provázet. Zde vás chci nechat nahlédnout pod pokličku jeho zrodu.
Původně měl tuto podobu:
Měla jsem zelenou si ho překreslit do svého stylu. Jako ilustrátorka jsem ale hned viděla, že když má tělíčko tvořené nosem a nosní dírka u něj slouží jako pusinka, budou s tím problémy u všemožných póz.
Ráda si ale ujasňuji své myšlenky v praxi a nejlepší přemýšlení je pro mě s tužkou v ruce. Vyzkoušela jsem to tedy.
A pocit se potvrdil hlavně v testu siluety a zkoušce póz. Kamarád malíř, kterému jsem tuto podobu panáčka poslala, se mě ptal, jestli teď kreslím pro urology. Bylo to tedy jasné.
Rosťa mi ještě vyplnil dotazník o tom, co by se mělo do maskota z 5 PILÍŘŮ ZDRAVÍ vtělit. Ve stručnosti to je funkčnost, lehkost, praktičnost a vtip. Dala jsem se tedy do tvoření.
Rovnou mi přišel nápad, že by Bréťa mohl být Rosťovo alter ego, čímž by si Rosťa ze sebe mohl udělat srandu a jít příkladem, že je fajn nenechat se vláčet vlastní důležitostí.
Myšlenka se Rosťovi a Pétě líbila, jen to chtěli víc do karikatury, když už to tedy má být podobné Rosťovi. A začalo hledání podoby alter ega. Vykasala jsem si rukávy a nejdříve si stáhla nějaké Rosťovy fotky z internetu, abych mohla pořádně nastudovat jeho podobu.
A začaly další skicovací zkoušky toho, jak by Bréťa mohl jako Rosťovo alter ego vypadat.
Zpočátku onen směr karikatury nebyl úplně ono, ale postupně se zdálo, že to jde dobře.
Protože jsme se pak v diskusích začali dostávat k poněkud protichůdným zadáním, vytvořila jsem kalibraci stylu, abychom si ujasnili, jestli půjdeme víc do stylizace a jednoduchosti nebo víc do karikatury a reálnějších rysů.
Krásně to ale Rosťovi a Pétě ukázalo, že to alter ego ve smyslu nějakého panáčka zkrátka cesta nebude, i když se to zpočátku zdálo jako dobrý nápad. Na tom je vidět, jak je kreslení skic důležité. A neotesává se při tom pouze samotná podoba maskota, ale celé bloky myšlenek, které představuje.
A teď se dostáváme k tomu opravdovému zrodu. Zde jsem totiž už začala cítit tlak toho, že je potřeba maskota už opravdu vytvořit a začít ilustrovat. Ono dělat maskota je podobné jako dělat logo. Pokud to chce člověk udělat kvalitně, a aby to bylo v souladu s vizí projektu, tak to chce čas a prostor. Ale nás už čas pomalu tlačit začal.. Byla před námi ještě celá kniha! A tady začíná příběh jednoho dne, kdy se mi podařilo vytvořit svou vysněnou realitu.
Probudila jsem se a cítila nervozitu, že dnes už by bylo záhodno na TO kápnout! Prostě přijít s heurékou. To se ale lehko řekne a hůř udělá, že? Bylo mi jasné, že v takovém stavu tlačení na sebe sama si přivodím leda tak kreativní blok. Když jsem měla staršího synka na hlídání a mladší dcerka spala, uvolnila jsem se Rosťovou dechovou technikou.
Představila si, jaké by to bylo, kdyby mi ten správný nápad dneska přišel. Najednou jsem u srdce cítila nadlehčující radost a euforii. Ha, to bych se smála na celé kolo a asi bych vyskočila i do vzduchu. A pak bychom si s Rosťou volali a on by se taky smál a říkal by, že to je super. Chvíli jsem se v tom koupala a bylo to fakt boží po všech těch slepých uličkách. No a přišlo probuzení do reality, ale i dobrý pocit z toho, že si takové „bejkárny“ dokážu dovolit.
Naštěstí jsem nedala mysli prostor fabulovat a rovnou jsem začala čmárat. Říkám tomu tvorba kompostu. Čmářu, co mě zrovna napadne. Jedna blbost vedle druhé. Kdo ví, co mě díky tomu brainstormingu v jednom člověku napadne? Je to dialog mého mozku a tužky s papírem. Reagujeme na sebe.
Moc mi taky pomáhají myšlenkové mapy. Začala jsem si jednu tedy čmárat, když v tom to přišlo!
Čím je specifický dech, o kterém Rosťa mluví? Je funkční, jemný, lehký. A skvělá je ta technika na navyšování kontrolní pauzy skrze představu, že máme pod nosem pírko. Nesmíme ho odfouknout. Tak lehoulinký proud vzduchu to musí být. Pírko. PÍRKO!
HEURÉKA!
Ten pocit z rána se mi zopakoval. Ještě jsem ale byla napnutá, co na to řekne Rosťa s Péťou.
Když mi pak volali, smáli jsme se radostí všichni. Vyprávěla jsem o ranním mentálním cvičení a jak se má naivní představa stala realitou. Byl to zkrátka kouzelný den, kdy to opravdu pěkně zaplynulo. A jelo se dál…
Rošťák Bréťa mohl začít žít vlastním životem a figurovat v ilustracích.
Ke dni vyvěšené tohoto článku můžete vidět Bréťu v akci v knize Změň svůj dech a začnou se dít věci. A co dalšího bude Bréťa vyvádět a na jakých místech? Nápady jsou. Tak se sami s Rosťou a Péťou necháme překvapit, co všechno se podaří zrealizovat. Protože jak Rosťa říká: „budeme dělat to, o co si prostor sám řekne.“ Jinými slovy my všichni 🙂
