Zveřejněno: 10. 4. 2018
Jo, to bych si přála. Ale nemyslím tím, abychom všichni měli deset dětí, ale spíš abychom se mezi sebou víc propojovali. Když jsem se díky kreslířské soutěži dostala ke konceptu „rozšířené rodiny,“ okamžitě mě nadchnul. Je to už starší zakázka a v té době jsem ještě ani nepomýšlela na to, že jednou budu psát blog. Ale já vám o tom musím dát vědět. Ráda přispěju svou troškou do mlýna na rozšíření těchto myšlenek.
Knížku Rozšířená rodina dle vlastní volby, kterou jsem měla tu čest ilustrovat, napsal Petr Jasinski. Spolu s ostatními z neziskové organizace Rozšířená rodina se rozhodl nabídnout lidem náměty k přemýšlení a hlavně k následné akci. Jde o to, že jako společnost jsme se silně individualizovali. Dnešní rodiny jsou nejčastěji velmi malé, složené z maminky, tatínka a dětí. Babička s dědou stejně jako zbytek rodiny jsou třeba na druhém konci republiky. Partneři jsou pak na veškerou práci i výchovu svých dětí sami. V dřívějších dobách byla pospolu široká rodina, takže veškerá tíže povinností a zodpovědnosti se rozmělnila. Když někdo například onemocněl, byli tam ostatní, aby mu pomohli a v některých rolích ho zastoupili. Na druhou stranu jste si ale takovou rodinu nemohli vybrat.
Myšlenky rozšířené rodiny kombinují výhody minulosti i současnosti. Svobodu i spojení s ostatními. Svou rozšířenou rodinu si totiž můžete vybrat a domluvit se s podobně naladěnými lidmi na určitém typu spolupráce a sdílení. Míra takového sdílení je samozřejmě na domluvě a neexistuje ohledně toho žádné dogma. Já osobně v tom aspoň vidím jako nejdůležitější otevřít se té myšlence a pozorovat, co se v mém životě naskytne za příležitosti.
Když uvedu příklad z vlastního života, tak jsem se na konci loňského roku přestěhovala s přítelem na kraj městysu Nový Hrádek (přes 800 obyvatel). Seznámili jsme se tu se sousedy, které jsme si vyloženě zamilovali. Protože naše sprcha v maringotce je teprve v procesu výroby, tak se sousedka nabídla, že si můžu chodit umýt vlasy k nim. Ihned mi naskočily myšlenky typu: „Néé, to je blbý. To vás nechci takhle využívat.“ Ale pak mi došlo, že bez příjimání není ani dávání a nemůže to celé fungovat. Je potřeba, aby to přece proudilo! A příště pro ně zase můžu udělat něco já. Vůbec se nám to tu dost hezky rýsuje a objevujeme moc príma lidi.
No a když si představíme pomyslnou škálu sdílení, tak na jedné straně může být občasné zapůjčení nářadí, vzájemné hlídání dětí nebo společně strávené Velikonoce nad barvením vajíček. Na straně druhé jsou pak už tak pokročilé formy jako je spolužití několika rodin pod jednou střechou nebo rovnou vytvoření celé komunity, která se třeba navíc ještě snaží i o soběstačnost. A každý si může najít to, co je mu příjemné a je v jeho možnostech. Chce to mít ale oči otevřené a stejně tak srdce pro upřímnou komunikaci a sebereflexi. Nu, je to proces učení na celý život, ale podle mě za to stojí 🙂
Chcete se mnou zůstat v kontaktu? Přihlaste se přes formulář níže do mého newsletteru. Sdílím v něm své obrázky, inspiraci a postřehy ze života. Díky němu vám také neunikne žádný blogový článek ani nabídka obrázků, které si můžete pořídit k sobě domů.
