Proč mi skicování šetří čas i nervy

Proč mi skicování šetří čas i nervy

Ale hotový obrázek nebude takhle odbytý, že ne? No jasně, že ne! Skici jsou tu od toho, abychom si společně ujasnili, že jsme se pochopili anebo si vybrali ten správný nápad, jak dané téma zpracovat. Do hlavy si navzájem nevidíme, a proto je skica perfektní způsob, jak zjistit, jestli v zadání něco nechybí a jestli se kreslíř na své kreativní cestě za výsledným obrázkem ubírá tím správným směrem.

Na rychle načrtnuté skice je skvělé to, že se hned všechno tohle základní pozná a dá se to opravit. Časová investice do ztvárnění nápadu ve skice je tedy minimální. Odbourá se tím i nechuť k opravám. Když do něčeho investujete příliš mnoho energie, už se vám pak každá větší změna dělá s opravdu těžkým srdcem. A to platí i u propracovaného obrázku. Mohla byste místo toho dinosaura nakreslit růžového králíčka? Tenhle konkrétní případ jsem teda ještě nezažila, ale chápete, že při téměř (nebo úplně) hotovém obrázku, s kterým jsem se piplala, to prostě zamrzí. Nemluvě o tom, že se celý proces tvorby zbytečně prodlužuje a hrozí, že výsledek bude horší.

Žádné zadání také nevede pouze k jedinému možnému ztvárnění. Kouzlo ilustrace spočívá v její jedinečnosti. Různí kreslíři si z totožného zadání vysosají každý trošku něco jiného a jinak to zpracují. A samozřejmě i jeden jediný kreslíř může myšlenku ztvárnit různými způsoby. Co z toho ale vybrat? Já pouhým zíráním na prázdný list papíru na moc věcí nepřijdu. Nejlépe se mi přemýšlí s tužkou v ruce při skicování. To se to pak rozjede a vidím mnohem jasněji, co z alternativ vypadá nejlépe.

Pokud mám jen pár indicií, jak by měl výsledek vypadat a je potřeba vybudit kreativitu na maximum, osvědčilo se mi popadnout ten nejhorší možný cár papíru v okolí a začít na něm. Stačí nějaká první čmáranička. Úvodní výkop na rozehřátí. Takový ožvejkaný papír třeba i něčím politý ve mně nevzbuzuje pocity přílišné zodpovědnosti typu: „Měla bych na to nakreslit něco, co bude vypadat k světu. Byla by ho jinak škoda.“ Zkrátka eliminuju pocity, že zneuctím příliš kvalitní a drahý papír nějakou hloupostí. Alespoň moje kreativita potřebuje jako výživný humus dávku šílených nápadů. A na téhle živinami (=blbinami) obohacené půdě může vyrůst něco použitelného :-D Ten ošklivý papír do začátku mi ale pomáhá se nezaseknout a začít.

Při kreslení na zakázku je ale potřeba poslat o něco lepší skicu, která už v sobě ponese punc nějakého toho výběru. Ty první čmáranice jsou hlavně jako taková rozcvička pro rozhýbání kreativity a ruky. Na jeviště vzájemné spolupráce s klientem pak přinesu něco, co už trošku vypadá k světu, není úplně sežvejkané nebo pokapané marmeládou a hlavně je na tom poznat, o co jde. Zároveň to ale neladím zas tak moc. To přijde na řadu až po schválení, kdy se ujistím, že základy byly položeny správně. Chce to zkrátka nějakou rozumnou rovnováhu.

Skici využívám i v ryze osobních projektech, kde není potřeba ladit se na ideu někoho jiného a zodpovídám se jen sama sobě. U skic ježků jsem například hledala podobu hlavního hrdiny komiksu a poté se s ním během skicování i sžívala. Jak by tahle postavička vypadala vyděšená, naštvaná, překvapená nebo nanejvýš spokojená? Díky skicám jsem na to mohla přicházet svižně.

Kdybych kreslila rovnou finální komiks, pravděpodobně půjdu po naučených stezkách a prvoplánovitých řešeních, protože toho zkrátka bude na jednu hlavu moc najednou. Něco utrpí. Příběh, panelování, lettering, kresba… nejspíš ale všechno. Možná jednou po odkreslených desetiletích vystřihnu něco skvělého i jen tak z fleku. Kdo ví. Zatím ale budu pokorně skicovat a přemýšlet s tužkou v ruce, aby mé kresby byly co nejlepší.

Umět vyjádřit myšlenku jednoduchou skicou je podle mě jedna ze základních dovedností ilustrátora a kreslíře, který chce pomoci jiným lidem sdělovat obrázkem určitou informaci. Skica sama o sobě je už vlastně jako jeden z komunikačních prostředků, které využívám při spolupráci s klientem. Jak se říká, jeden obrázek (pokud je srozumitelně nakreslený) řekne více než tisíc slov :-)

Pokud se mnou chcete zůstat v kontaktu, přihlaste se přes formulář níže do mého newsletteru. Nerozesílám ho častěji než jednou za čtrnáct dní a sdílím v něm své obrázky, inspiraci a postřehy ze života. Díky němu vám také neunikne žádný blogový článek ani nabídka obrázků, které si můžete pořídit k sobě domů.