Zveřejněno: 26. 1. 2018
Měla jsem hezké reakce na poslední newsletter. Je to takový speciál, kde bilancuju poslední rok a sdílím i pár tipů, jak například využívat projektové myšlení ve svém životě. Tak jsem si řekla, že to hodím i sem do blogu. Třeba se to dostane ještě k někomu, komu něco z toho pomůže?
Moji milí čtenáři,
koupili jsme si nový kalendář a v datech místo 2017 píšeme 2018. Kalendářní rok tedy skončil a začal nový, ale pocitově jsem pořád v tom starém. Leden je pro mě skvělý čas pro reflexi předchozího roku. Necítím, že by byla vhodná doba pro nové začátky nebo nedej bože nějaká ambiciózní předsevzetí! Jsem jako medvěd ve svém doupěti, který spí tvrdým zimním spánkem. Zpracovávám všechno, co se stalo.
A že to byl pěkně nabitý rok. Tolik zážitků, posunů a nových spoluprací. Rozhodně je co vstřebávat 🙂
Začalo to tím, že jsme s Lubošem odletěli na dva měsíce na Kanárské ostrovy. A protože jsme bydleli s rodinou Roberta Vlacha, potkali jsme i spoustu lidí. Například apoštola Travel bible Petra Nováka, se kterým se na jednom výletě zrodila naprosto skvělá spolupráce. Během hraní si s Robertovým synkem Rikym také vznikla čmáranička malého kovboje. Co se s touhle skicičkou dělo dál, by mě ani ve snu nenapadlo.
Neobvyklá zadání přicházela i v průběhu roku. Například nakreslit karikaturu mapky Karlína.
Jinak celkově byl pro mě rok 2017 rokem projektů, k čemuž mě nakoplo koučování u podnikatelské mentorky Dominiky Špačkové. Udělala jsem si tedy projekt na vytvoření webu, nakreslení komiksu s ježkem, dokonce i na maringotku a v neposlední řadě i na psaní blogu a rozesílání newsletteru. To je sice proces, ale zavést ho může paradoxně právě projekt. Což mi připomíná, že jsem začala spolupracovat s Robertem i na jeho blogu, kde například vysvětluje (v angličtině), jaký je rozdíl mezi procesem a projektem. Vážné téma procesů oživují mé perokresbičky vybarvené anilinovými barvami v naivním stylu.
Ale nejlépe to podle mě stejně popisuje ajťácký vtipálek a Google guru Pavel Minář. Když plánujete svatbu (svou první), je to pro vás projekt. Pro sňatkového podvodníka je svatba procesem. Co víc k tomu říct. Dokonalost 🙂
Je podezřelé, že vše, na co jsem si vytvořila projektový deník, se mi podařilo zrealizovat. Asi to zkrátka musím doporučit. Stejně tak projektového dotahovače. Na tuhle myšlenku jsem přišla díky Dominice. Když skončil cyklus koučování, došlo mi, že na projekty už teď budu sama. Nebude tu nikdo, kdo by na mě dohlížel a popostrčil, když to zrovna potřebuju. Tak jsem si dotahovače našla. Pro mě je to pilná kamarádka Jíťa, se kterou si jednou týdně voláme a sdílíme své pokroky na jednotlivých projektech. No a ono to funguje.
Leden je pro mě tedy ve znamení ohlížení se za uplynulým rokem a oslavou toho, co se všechno povedlo (a poučením z toho, co se zas až tak nepovedlo). Je to příjemný pocit, který bych přála každému. Věřte mi. Stačí se zastavit a uvědomit si, co se vám všechno podařilo a za co jste vděční. Nakopne vás to víc jak kafe.
Nový rok pro mě pocitově už pár let začíná spíš Novým lunárním rokem, pohyblivým svátkem celé Asie, který letos připadá na 16. února. Podle ekozahradníka Jaroslava Svobody se energie otáčí k novému už 22. ledna. Od té doby prý teprve začínají mít smysl a sílu novoroční předsevzetí.
Já sama nevím, ale stačí mi vědět, že od prvního ledna dál mám zůstat hezky v klidu a nic si na sebe neuplétat. Už se mi vize na příští rok začíná pomalu formovat. Řekla bych, že ožije s prvními sněženkami a nabere sílu s jarním táním. Každopádně se těším, co rok 2018 přinese – na všechny nové projekty, které se už začínají pomalu klubat.
Přeji mnoho zdaru a radosti v novém roce ať už začal kdykoli 🙂
Vaše
Týna
Chcete se mnou zůstat v kontaktu? Přihlaste se přes formulář níže do mého newsletteru. Sdílím v něm své obrázky, inspiraci a postřehy ze života. Díky němu vám také neunikne žádný blogový článek ani nabídka obrázků, které si můžete pořídit k sobě domů.
